Jarní zamyšlení
Kalendářní jaro je tu už nějaký ten čas, ale zima, která byla po spoustě let opravdovou zimou, stále ještě vystrkuje drápky a naznačuje, že se jen tak nevzdá. Po hezkém dni, kdy jsme odložili bundy a byli venku jen v tričku, se zima opět přihlásila, aby svými mrazivými prsty popálila květy stromů a rašící pupeny na keřích a květinách. A pak zase hezký den a opět ráno šedivák. Přemýšlím nad tím, kdy tohle skončí.
I přes to všechno jsem prvního května zasadila do země hlízy jiřin. Činím tak každým rokem a ctím tím zvyklosti mých předků. Moje babička v ten den sázela i brambory. Což já kvůli rozměrům zahrádky nedělám. Kdysi jsem se dočetla, že brambory báječně vyčistí půdu. Zakoupila jsem sadbu, brambory zasadila, přihrnovala zeminu. Úroda byla velice slušná a já příštím rokem brambory opět zasadila. Výsledek byt tristní. Co se množství týče, bylo to srovnatelné. Aneb, co jsem do země dala, to jsem z ní pak vykopala. Brambory od té doby už jen kupuju. Takže do země jdou jen ty jiřiny.
Krásných, téměř letních dnů na konci března, jsem využila k rozsazení muškátů. Už na podzim jsem se rozhodla, že to množství omezím. Udělala jsem té sadby opravdu méně, ale ..... pokaždé jsem pokládala za úspěch to, když zakořenila polovina řízků. Když jich bylo víc, byl to zázrak. Tentokrát, nevím jak to nazvat. Řízky zakořenily téměř všechny. Jen minimum jsem jich vyhodila. Takže ve finále muškátové šílenství pokračuje a mám sazenic víc než loni. Možná mě ty řízky na podzim slyšely a rozhodly se, že mi udělají radost, když jich je tentokrát méně. Příroda je mocná čarodějka.
Rok co rok si dělám i sadbu rajčat a když se na ně podívám, je mi jasné, že by už potřebovaly jít do země. V kuchyni je na ně teplo, vytahují se do výšky a pravidelné větrání, kterým se je snažím otužovat, nějak neberou na zřetel. Prostě si rostou. V pondělí jsme byli s mužem na očkování proti covidu. Vezla nás tam dcera, prý co kdybychom měli nějaké problémy. Když jsme si pak po návratu dávali všichni kávu, podívala se na ta rajčata. A pak pronesla, že tohle ještě jde, že ta jejich jsou ještě vyšší. Pěstují je s vnučkou poprvé, je to školní projekt, který je součástí distanční výuky. Dcera se domnívala, že koupila semínka minirajčátek, co se vzrůstu týká. To mini se spíš vztahuje na velikost plodů.
Sleduji s neúprosnou pravidelností stránky meteorologického ústavu, různé weby, které se zabývají počasím a doufám, že už si paní zima své drápky obrousila natolik, aby přestala škodit. Teď jen ještě vyčkat, jak se projeví ledoví muži a pak už se snad konečně budu moci pustit do práce. Rajčata, muškáty a moje středozemní květena, odpočívající po celém domě, se konečně dočkají toho, že budou venku.