Přání
Další rok se chýlí ke konci a já dnes vytvořila přání k nadcházejícím svátkům a odeslala ho svým přátelům. Vkládám ho i sem, na stránky, které byly mými prvními a kam občas někdo zavítá. Možná častěji, než já. Ano, bloguji na jiné platformě, ale ne tak často, jak bych sama chtěla.
Čas je proti mně. Když jsem před více než devíti lety odcházela do důchodu, těšila jsem se na spousty volného času, kdy se budu moci věnovat svým koníčkům. Ó, jak jsem se mýlila. Jedna z kamarádek mi tehdy řekla: "Víš, jaká je nejčastější věta důchodce? Nemám čas." Tehdy jsem se smála a nevěřila. Dnes už věřím. S přibývajícími roky jsem zpomalila, vím, že v podstatě nic nemusím.
A co bych si letos přála pod stromečkem? Zdraví! Ony stačí ty neduhy, které mně provázejí už spoustu let a se kterými jsem se naučila žít. Ovšem dostavil se další problém v podobě covidu, i přesto, že jsem byla očkovaná. Upoutal mně na tři týdny do postele a po jejím opuštění se už měsíc snažím vyhrabat se z následků. Jde to pomalu, ale malé pokroky už tu jsou. Jen kdyby nebylo těch úporných bolestí hlavy a nohou a té příšerné a zničující únavy.
Nevím, zda takový dárek pod stromečkem najdu. O to víc přeji zdraví vám všem, kteří tyto řádky budete číst. Buďte na sebe opatrní.
