Skleróza
Určitě to sami dobře znáte.
Myšlenky a slova, která jsou někde zasunuta a která se snažíte z hlavy vydolovat stůj co stůj. A ono se to nedaří.
Měla jsem velké problémy nejen v osobním životě, ale i s počítačem. Osobní problémy jsem na radu klinického psychologa upozadila, abych se úplně nezbláznila, i když .... občas na mě dolehne smutek, či chandra a mě se nechce vůbec na nic myslet, či cokoliv dělat. Problém s počítačem je také vyřešen, mám nový od konce prosince. Byl to dárek k vánocům, či spíš nutnost, protože musím stále svému pracujícímu manželovi vést účetnictví, či vystavovat faktury. A s nefunkčním počítačem to jaksi nešlo. A tak se učím komunikovat s novým přístrojem, který je mnohem dokonalejší, než ten předchozí, o kterém jsem už tehdy byla přesvědčena, že je mnohem chytřejší, než já.
Klopotně jsem se po několika dnech dostala do stádia, kdy se mi konečně podařilo stáhnout do nového počítače fotky. Zlatý starý počítač - tam to bylo jednoduché, navíc program umožnil vymazat stažené fotografie z fot'áku a pak bylo možné pokračovat s dalšími. Tady to už nejde. Prostě stahuje se vše, což je pro mě - pedanta, trochu problém. Ráda si fotografie označuju datem jejich pořízení, abych se v nich pak lépe orientovala. Při mé vášni k fotografii, kdy si vše fotím vícekrát, co kdyby se to nepovedlo, stahuji pak znovu a znovu všechny fotografie, které jdou mnohdy do stovek. A pak mám zlost, že se vše znovu a znovu stahuje.
Pokračuju po malých krůčcích, stále se seznamuji s počítačem, občas nadávám jemu, dost často i sobě. Dala jsem o sobě vědět na blog.cz, ale za boha jsem si nebyla schopná vzpomenout na to, jak se dostat sem na eStránky. Ta skleróza!
Několik neplatných pokusů, kdy jsem vzteky počítač vypínala. Hrabání se v papírech, zda jsem si někam nepoznamenala přístup na tyto stránky. A znovu pokusy a lámání si hlavy, kdyže jsem tu vlastně naposledy byla. Vždyt' jí si tyto stránky založila před více než pěti roky. Návštěvnost je tu minimální, při srovnání s blogem.cz mám podobnou návštěvnost, která je tu od založení, na blogu za jeden týden.
Došla jsem k závěru, že je to už více než rok a že mi byl přístup sem pravděpodobně z důvodu nečinnosti zrušen. Pak jsem své stránky, které jsou vlastně mým prvním pokusem o vyjádření se, o odkrytí mé duše, objevila. Zrušeny nebyly, takže jsem se znovu a znovu pokoušela dostat se zpátky a napsat:
Jsem stále tady, ale mám už tak trochu sklerózu.